Právo být slyšeno (participace)
Každé dítě, které je schopno formulovat své vlastní názory, má právo je v soudním řízení svobodně vyjádřit. To se děje buď přímo u soudu (výslechem), nebo nepřímo prostřednictvím OSPODu či opatrovníka.
Cílem není, aby dítě neslo odpovědnost za rozhodnutí, ale aby soud věděl, jak dítě situaci vnímá a co si přeje.
💡 Důležité: Přání dítěte je pro soud důležitým podkladem, ale není jediným faktorem. Soud musí posoudit, zda je přání dítěte v souladu s jeho skutečným nejlepším zájmem.
Názor vs. Nejlepší zájem
Někdy dítě může chtít něco, co mu ve skutečnosti škodí (např. trávit čas tam, kde není zajištěna jeho péče nebo bezpečí). Proto soudce zkoumá:
- Zda je názor dítěte autentický, nebo ovlivněný jedním z rodičů (tzv. manipulace).
- Zda je dítě schopno domyslet důsledky svého přání.
- Zda přání dítěte neodporuje jeho zdravému vývoji.
Zohlednění věku a zralosti
Zákon nestanovuje pevnou věkovou hranici, od kdy se k názoru dítěte přihlíží. Obecně platí:
- Mladší děti: Jejich názor se zjišťuje spíše nepřímo (pozorováním, kresbou, hrou) přes odborníky.
- Děti od 12 let: U nich se má za to, že jsou schopny plně vnímat situaci a k jejich názoru je třeba přihlížet s velkou váhou.
- Teenageři: Jejich přání je často rozhodujícím faktorem, protože je obtížné (a často kontraproduktivní) nutit dospívajícího k něčemu, co zásadně odmítá.
Právo na oba rodiče
Jedním z nejdůležitějších práv dítěte je právo na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního kontaktu s oběma, pokud to není v rozporu s jeho zájmem.
Soudy se dnes snaží toto právo naplňovat upřednostňováním dohod rodičů o střídavé nebo společné péči.
Bezpečné prostředí pro hlas dítěte
Výslek dítěte u soudu neprobíhá v talárech před rodiči. Často se odehrává v dětských pokojích nebo v přátelsky zařízených místnostech bez přítomnosti rodičů, aby dítě mohlo mluvit svobodně.