O co jde
V listopadu 2025 se na 9. rodinněprávním sympoziu sešli soudci a soudkyně z celé republiky – od okresních soudů až po Ústavní a Nejvyšší soud – aby se dohodli, jak budou nový zákon v praxi uplatňovat. Výsledkem je dokument, který popisuje, jak budou soudy od ledna 2026 postupovat.
Zákon se jmenuje rozvodová novela (zákon č. 268/2025 Sb.) a stojí na dvou základních myšlenkách:
- Rovnocenná péče obou rodičů. Oba rodiče mají stejné právo a povinnost pečovat o své dítě.
- Výchova bez násilí. Jakékoliv tělesné trestání, duševní strádání nebo ponižující zacházení je nepřijatelné.
Co se mění v praxi
Žádné „formy péče“ – jen rozsah
Dosud soudy rozhodovaly o tom, jakou formu péče zvolí – výlučnou péči jednoho rodiče, střídavou péči nebo společnou péči. Každá forma měla svá zákonná kritéria a z rozhodování se snadno stával boj o nálepku.
Slovo „střídavka“ se stalo symbolem tohoto konfliktu. Pro řadu otců znamenala střídavá péče vysněné vítězství – důkaz, že jsou rovnocenní rodiče. Pro mnoho matek to naopak znělo jako hrozba, jako kdyby jim někdo bral dítě. A okolí to jen přiživovalo: „On chce střídavku? A tobě to nevadí? Co jsi za matku?“
Přitom se rodiče mohli dohodnout na čemkoliv i předtím – na jakémkoliv rozložení času, na jakémkoliv rytmu střídání. Ale nálepky „výlučná“ a „střídavá“ věci jen komplikovaly. Místo toho, aby rodiče přemýšleli, co bude jejich dětem fungovat, bojovali o to, jak se bude jejich uspořádání jmenovat.
Od ledna 2026 formy péče mizí. Soud nebude rozhodovat o tom, jestli dítě bude ve „střídavé“ nebo „výlučné“ péči. Místo toho určí rozsah péče každého z rodičů – kolik času a v jakém režimu bude dítě s kým. Důležité je, jak to bude reálně fungovat, ne jak se to jmenuje.
Dítě má právo na oba rodiče
Novela vychází z toho, že základní potřebou dítěte je mít vztah s oběma rodiči. Pokud jsou oba rodiče schopní se o dítě postarat (mají takzvané „dostatečné rodičovské kompetence“), měli by se do jeho života zapojit rovnocenným způsobem.
To neznamená automaticky 50:50. Rovnocennost neznamená přesné rozdělení času na polovinu. Jde o to, aby oba rodiče byli dítěti emočně i fyzicky dostupní a aby se oba podíleli na jeho výchově. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že model 50:50 není žádným způsobem preferován ani vyžadován zákonem.
Znamená to ale, že soudci, soudkyně a sociální pracovnice a pracovníci budou ještě citlivější v situacích, kdy se jeden rodič snaží omezit kontakt dítěte s druhým rodičem.
Méně státu, více rodiny
Pokud jste oba kompetentní rodiče, soud by měl do vašeho života zasahovat co nejméně. Platí princip „méně státu, více rodiny“. Pokud se dohodnete, soud vaši dohodu schválí, pokud je v zájmu dítěte.
Kompetentní znamená, že se umíte o dítě postarat a neohrožujete jeho vývoj. Nikoho ale nezajímá, jestli u jednoho rodiče děti koukají víc na televizi nebo jedí víc sladkého. Nikdo nechce soudit tyhle žabomyší spory. Rozvod není soutěž o to, kdo je lepší rodič.
Pokud se dohodnete, že dítě zůstane v péči obou rodičů bez přesného určení rozsahu, soud to může jednoduše schválit. Ale ruku na srdce – tato varianta funguje jen pro rodiče, kteří se dokáží na všem domluvit i po rozvodu. Pokud mezi ně nepatříte (a kdo z nás by to v téhle situaci dokázal?), důrazně doporučujeme si nastavit jasná pravidla pro další fungování vaší rodiny.
Co když se nedohodnete
Pokud se nedohodnete, soud určí rozsah péče autoritativně – na základě toho, co je v nejlepším zájmu dítěte. Přitom bude vycházet ze tří hlavních vodítek:
- Potřeby dítěte – co sociální pracovnice z OSPOD a soudce nebo soudkyně vyhodnotí jako nejlepší s ohledem na věk, zdraví a situaci dítěte.
- Rodičovské kompetence – zda jsou oba rodiče schopni o dítě řádně pečovat. Důležité je, že oba rodiče jsou považováni za kompetentní, dokud se neprokáže opak.
- Postoj dítěte – co si dítě přeje (přiměřeně jeho věku).
Narušené kompetence rodiče
Naprostá většina rodičů má dostatečné kompetence k tomu, aby se o své dítě postarala. Kompetence jsou narušené v případech:
- násilného jednání (vůči dítěti nebo druhému rodiči)
- silné a neřešené závislosti na návykových látkách
- některých neléčených duševních poruch
Pokud jsou kompetence jednoho z rodičů narušené, soud to zohlední v rozsahu péče. K zásahu do rodičovské odpovědnosti – tedy k omezení nebo pozastavení práv rodiče – dochází jen výjimečně, v opravdu závažných případech.
Nepravdivá nařčení budou mít důsledky
Soudci a soudkyně se výslovně zabývali situacemi, kdy jeden rodič falešně obviňuje druhého z násilí, neschopnosti nebo jiných problémů, aby ho vyloučil ze života dítěte. Tyto rodičovské obstrukce budou soudy nově výslovně zohledňovat – a mohou se obrátit v neprospěch rodiče, který je používá.
Potřeby dítěte se mění v čase
Soudci a soudkyně zdůraznili, že potřeby dítěte se mění s věkem. Proto mohou soudy rovnou nastavit režim, který se postupně rozšiřuje – například začít s kratšími pobytovými bloky u druhého rodiče a postupně je prodlužovat, jak dítě roste. Nemusíte čekat na další soudní řízení.
Co to znamená pro vás
Snažte se dohodnout. Nový zákon dává prostor dohodě rodičů víc než kdy dřív. Pokud se dohodnete, soud vám nebude komplikovat život.
Nemyslete „kdo bude dítě mít“ – myslete „jak se o dítě postaráme oba.“ Nejde o to, kdo vyhraje. Jde o to, jak budete oba fungovat jako rodiče.
Nepravdivá obvinění se nevyplatí. Soudy je budou brát vážně – a pokud se ukáže, že jsou nepravdivá, zohlední to při rozhodování.
Buďte konkrétní. Připravte si rodičovský plán, ve kterém popíšete, jak si představujete péči. Soud ocení, když přijdete připravení.
Využijte odbornou pomoc. Pokud se nedokážete domluvit sami, existuje mediace, manželská a rodinná poradna, OSPOD a další služby.
