Když padne slovo rozvod, většina lidí má v hlavě dvě varianty: buď se nějak dohodneme sami, nebo to budou řešit právníci a soud. Mediace je třetí cesta — a doporučili bychom ji zvážit. Povídali jsme si o ní s PhDr. Bc. Janem Kabátem, MBA, mediátorem z ADRC (Alternative Dispute Resolution Center) v Brně.
Bavme se o situaci rozvádějících se rodičů. Co mohou od mediace čekat?
Jan: Mediace je strukturovaný rozhovor dvou lidí za přítomnosti nestranného mediátora nebo mediátorky. Nesoudíme a nerozhodujeme za ně. Pomáháme jim vykomunikovat věci, na kterých jim záleží — péči o děti, výživné, rozdělení majetku — tak, aby odcházeli s dohodou, která vyhovuje jim oběma.
Velký rozdíl oproti soudu a právní pomoci spočívá v tom, že u nás bereme v potaz i pocity a zaměřujeme se na nastavení budoucnosti, která je pro oba rodiče udržitelná. Soud rodičům, kteří se nedohodnou, nakonec řekne, jak to má být. Ale my rodičům pomůžeme přijít o mnoho měsíců dřív na to, jak to chtějí mít oni — a pak dohodu společně zapsat tak, aby mohla v dalších letech fungovat.
Klienti nejvíc oceňují, že mají celý proces ve svých rukou. Nerozhodne za ně někdo jiný. My v rozhodování pomůžeme, ale neřekneme: „Musíte to udělat tak a tak a nedá se nic dělat.”
Jací rodiče se na vás nejčastěji obrací?
Jan: V současné době vidíme velký posun hlavně u čtyřicátníků. Jsou to rodiče, kteří jako děti sami zažili rozvod svých rodičů. Viděli ty spory, pamatují si, jak bylo všechno nepříjemné nebo rovnou hrozné, jak se to táhlo. A dneska si říkají: „Takhle my to pro naše děti nechceme. Takhle to prostě nepotřebujeme dělat.”
Tihle lidé jsou motivovaní hledat jiné přístupy a umí si připustit, že dává smysl vyhledat odbornou pomoc. Mediaci si pochvalují — ano, bývá emočně náročná, ale náročné pocity holt k rozvodu patří a nejde se před nimi schovat.
Kdy je správný čas se na mediátora nebo mediátorku obrátit?
Jan: Jak padne slovo rozvod. Čím dřív, tím líp.
Stále dokola vidíme, že rodiče se nějak shodnou, že se rozvedou. Ale místo aby si sedli k jednomu stolu, každý si najme advokáta. Ti jednají v nejlepším zájmu každého z nich a v průběhu měsíců se se ty zájmy rozcházejí čím dál víc. Rodiče si pak jen s úžasem čtou návrhy protistrany a diví se, kde se vzaly všechny ty požadavky, které jsou pro ně nepřijatelné. Jejich právník na to reaguje a situace se ještě víc vyhrocuje. Po mnoha měsících je tak snadné zjistit, že jsou každý o několik desítek tisíc korun lehčí, ale ani o krok blíž k dohodě. A všichni žijí měsíce v napětí, nejistotě a strachu. Včetně dětí!
Rodiče k nám často přijdou a řeknou: „My už jsme spolu vlastně vůbec nemluvili. Všechno šlo jenom přes advokátní kancelář.” V tu chvíli už může být spor obrovský.
My to napětí umíme dostat dolů, ale vyžaduje to pak víc času — pro nás i pro rodiče. Proto říkám: jak padne slovo rozvod, je dobrý zamyslet se nad mediací.
Jak mediace probíhá?
Jan: Setkání trvá obvykle tři hodiny a v průměru se setkáme čtyřikrát. Záleží samozřejmě na počtu dětí, složitosti majetku a na tom, jak moc se rodiče rozcházejí v představách. Schůzky bývají většinou v týdenních až čtrnáctidenních intervalech.
Důležité je, že u jednání jsou vždy oba rodiče. Neděláme to tak, že bychom něco dohodli s jedním a pak předložili druhému jako hotovou věc. Oba jsou u všeho od začátku, oba vědí, na čem se shodli a proč. Žádná překvapení.
Na začátku si řekneme: „S čím chcete na konci naší spolupráce odejít?” Většina rodičů odpoví: „Chceme mít rodičovský plán, který zpracuje právník do dohody o péči o dítě.” A přesně k tomu směřujeme.
Co je výsledkem?
Jan: Výsledkem je mediační dohoda — písemný dokument, kde mají rodiče sepsané všechno, na čem se shodli. Péči o děti, výživné, majetek, ale klidně i detaily, které jsou pro ně důležité a potřebují je mít jasně domluvené.
Do jedné naší dohody rodiče zanesli i to, jaké zubní kartáčky se budou používat, jestli dítě bude nosit barefoot boty nebo klasické, a kdy si budou navzájem volat. Možná to zní úsměvně, ale tihle rodiče potřebovali mít všechno jasně dané — a mediace jim to umožnila. Za klid pro všechny zúčastněné to stojí.
S mediační dohodou už mohou jít rodiče k soudu?
V praxi vytvoříme dva dokumenty. Jeden bychom mohli nazvat „rodičovský manuál” — obsahuje všechno, co si rodiče chtějí domluvit pro svůj běžný život. Druhý je zkrácená verze pro soud s tím, co soud vyžaduje — péči, výživné, majetek.
S tím pak jdou rodiče ke svému právníkovi nebo právničce. Ti tomu dají právní formu, pošlou ji právníkovi druhého rodiče, ten ji zkontroluje a pak je možné podat návrh na soud. Protože rodiče přicházejí s hotovou dohodou, jedná se o nesporný rozvod — a pro soud je takový případ výrazně rychlejší.
Jak se na mediaci pracuje s potřebami dětí?
Jan: Pořád se rodičů ptáme. Jedeme formou otevřených otázek: „A co děti? Jaké to pro ně bude? Jak se to nastaví?” Rodiče si na odpovědi musí přijít sami. A přijdou — uvědomí si, co by dítě skutečně potřebovalo, a zjistí, že zájmy dětí stojí nad zájmy rodiče.
Hodně se ptáme i na komunikaci s dětmi: „Jak jim to řeknete? Kdo jim to oznámí? Co přesně budou vědět?” Jsou to takové mini dohody v průběhu celého prcesu mediace. Rodiče se třeba neshodnou v tom, jestli dětem říct všechno dopodrobna nebo informace dávkovat. Ale vždycky se najde cesta, jak dítě připravit na změnu.
Radíte rodičům nebo doporučujete, jak se rozhodnout?
Jan: Nesoudíme, neradíme a nestraníme. Máme to vyloženě dané zákonem o mediaci, a pomáhá to i nám — víme přesně, kde jsou naše hranice.
Rodiče se často ptají: „Jak byste to udělali vy? Co byste nám poradili?” A naše odpověď je: „Vy jste experti na svůj život, vy znáte své děti nejlíp.” Vy teď potřebujete projít rozvodem tak, aby se vám i vašim dětem žilo co nejlépe.
Když potom rodiče přijdou s nějakým vlastním nápadem — „Já bych to udělal tak, a maminka by to zařídila jinak” — tak se chytáme a říkáme: „Super, máte nápady. Pojďme na nich pracovat, pojďme zjistit, jak by to v realitě mohlo fungovat.” A tam už se rodí konkrétní řešení — jak bude vypadat předávání, co s babičkou a dědečkem, jak na kroužky.
Co když jeden z rodičů přichází s nerealistickými požadavky?
Umíme pracovat i s takovými situacemi. Ptáme se rodičů na proveditelnost — je vůbec možné, co navrhujete? Dá se podle toho žít? Jak by takový den nebo týden vypadal? Jaké to bude pro děti? Když takové požadavky zkusíme zapracovat do běžného fungování rodiny, může se ukázat, že to takhle vlastně nejde. A hledáme další cesty.
Zároveň neutrální prostor mediace přirozeně vyrovnává pozice rodičů. Ani jeden nemá navrch — oba jsou na stejné úrovni, oba mají slovo, nemusí se snažit prosadit. To bývá při jednání s druhým rodičem velká úleva.
Stává se, že spolu rodiče nejsou schopní normálně mluvit?
Jan: Ale to je přece během rozvodu úplně normální. Kdyby spolu byli schopní normálně mluvit, nepotřebovali by mediaci, advokátní kancelář ani psychoterapii. Většina rodičů zažívá alespoň nějakou dobu během rozvodu strach, smutek, křivdu, vztek, lítost… Důležité je ale neutopit se v tom a uvědomovat si, že je potřeba se s druhým rodičem domluvit, jak dál. A je naopak skvělé, že místo toho, aby na sebe rodiče další roky útočili u soudu a trápili sebe i děti, se snaží jednat konstruktivně a vyhledají odbornou pomoc.
Zároveň platí, že bez uzavřené minulosti nenaplánujeme udržitelnou budoucnost. Náročné pocity se během mediace samozřejmě objevují a my s tím počítáme. Pláčou často tátové i mámy.
Jak v takovou chvíli postupujete?
Netlačíme na ně. Neříkáme „nebrečte, překonejte to, bude to dobré.” Dáváme čas, prostor, přestávky — a necháme emoce prožít. Ono to pak paradoxně vede k lepší dohodě, když se vzduch pročistí.
Pokud rodiče cítí, že je na ně už všeho moc, mohou zvážit individuální psychoterapii. Z naší zkušenosti pak mediace probíhá hladčeji — rodiče si spoustu pocitů odžijí v prostoru, který je jen a jen pro ně. Na mediaci pak přichází klidnější a vyrovnanější.
Kolik mediace stojí?
Jan: Jedno setkání stojí 6 tisíc korun a rodiče si částku dělí napůl. Tedy 3 tisíce na osobu za jedno tříhodinové sezení — to vychází na tisícovku za hodinu. Při čtyřech setkáních je to přibližně 12 tisíc korun na jednoho rodiče.
Někteří klienti se ceny leknou. Ale ptáme se jich: „Kolik byste zaplatili za právníka?” A víme, že právní pomoc stojí průměrně 2-3 tisíce na hodinu.
A hlavně — je potřeba si uvědomit, kolik rodič zaplatí za právníka nebo právničku u sporného rozvodu. Takové rozvody trvají mnoho měsíců, někdy i roky. A když se pak lidí zeptáte, kolik už za rozvod utratili, jen mávnou rukou. Radši ani vědět nechtějí, protože jde o vysoké desetitisíce a může to být i víc.
Náš tip: Podívejte se, jestli ve vašem okolí nenabízí nějaká sociální služba i bezplatnou mediaci. Pak se ptejte, jak rychle dostanete termín, kolik setkání můžete využít a kolik rodičů odchází na konci s dohodou.
V Česku je trochu zvykem říct si: „Dám to právníkovi, nebudu se s tím zatěžovat, ten to druhému rodiči nandá.” Ale tady přece nejde o výhru ve sporu — jde o nastavení nového fungování rodiny, o to, aby rodiče mohli začít nový život. Mediace může pomoct tomu, aby celý proces trval jen pár měsíců a nedostal rodiče na dno ani finančně, ani psychicky. A znovu bych připomněl, že méně konfliktů během a po rozvodu znamená zdravější a spokojenější děti.
Když si rodiče řeknou, že do toho jdou, jak rychle mohou začít?
Jan: U nás dostanou termín první schůzky za jeden až dva měsíce. Pak se setkáváme zhruba v týdenních až čtrnáctidenních intervalech. Reálně lze počítat s tím, že od první schůzky k hotové dohodě to zabere přibližně tři měsíce, protože mezitím někdo onemocní, jsou prázdniny nebo svátky… S přípravou právních dokumentů a podáním na soud pak celý proces trvá zhruba do půl roku.
Kolik rodičů se u vás nakonec dohodne?
Jan: S dohodou od nás odchází sedm z desti párů.
Šanci na úspěch zvyšuje motivace a ochota k alespoň malému kompromisu. Hodně pomáhá, když si lidé uvědomí, kolik by je stál soudní spor a jak dlouho by trval, a že mediace jim dává šanci si nový život nastavit skutečně podle svých představ. Ne podle rozsudku soudu odteď za dva roky
Šance naopak snižují příliš silné pozice, kdy se jeden nebo oba z rodičů rozhodnou, že přes něco prostě nejede vlak. Pak je ale potřeba si uvědomit, jak dlouho ve sporu budou žít jejich děti a ne jestli, ale jak velkou daň si na nich konflikt rodičů vybere.
Co byste vzkázal rodičům, kteří váhají?
Jan: Ať to zkusí. Ať zajdou za mediátorem, zeptají se, jak to funguje, co od toho mohou čekat. Ať se nebojí slova „mediace” nebo „alternativní řešení sporu” — zní to možná cize, ale v Česku je mediace zákonná od roku 2012. Většina mediátorů jim ráda vysvětlí, co od procesu čekat.
A hlavně: ať první volba není hned právník. U rozvodu nejde o výhru. Jde o to nastavit nový život tak, aby fungoval pro rodiče i pro děti. A to žádný právník ani právnička nezařídí, a naopak mohou snadno konflikt eskalovat.
Náš tip: Seznam zapsaných mediátorů najdete na stránkách Ministerstva spravedlnosti. Zapsaní mediátoři a mediátorky mají složené státní zkoušky a pracují podle zákona o mediaci. Ptejte se na zkušenosti s rodinnými spory.
O ADRC: ADRC (Alternative Dispute Resolution Center) je specializované centrum pro mimosoudní řešení sporů se sídlem v Brně. Založili ho v roce 2019 mediátorka Mgr. Martina Dohnalová (advokátka a zapsaná mediátorka) a PhDr. Bc. Jan Kabát, MBA (expert na komunikaci a řešení konfliktů). ADRC nabízí rodinnou mediaci osobně i online.
